V pátek 27. září 2019 proběhla vědecko-popularizační akce Akademie věd ČR s názvem Noc vědců, jejímž cílem je zapojení návštěvníků do inspirujícího prostředí vědy. Do krásné budovy Akademie věd na Národní třídě přišel přednášet ředitel Ústavu pro hydrodynamiku Martin Pivokonský na téma Konec hojných časů. Aneb co bude, až voda nebude. Přednáška měla velký úspěch, ještě půl hodiny po skončení byl Martin Pivokonský obklopen lidmi, jejichž dotazy se nestihly zodpovědět v rámci vymezeného času.
V úvodu přednášky zazněla zajímavost z historie, a sice to, že zánik různých civilizací velmi úzce souvisí s nedostatkem vody. Tedy, že voda je limitujícím faktorem rozvoje společnosti. Byly zhodnoceny vodní zdroje a spotřeba vody v ČR (v domácnostech je to průměrně necelých 90 litrů na osobu a den); bylo konstatováno, že povodně a sucha na našem území byly VŽDY. V budoucnosti se očekává, že teplota poroste především v zimním období, množství srážek bude překvapivě spíše stagnovat, ale budou se více vyskytovat srážkové extrémy (budou častější sucha a přívalové povodně) a bude klesat hladina podzemní vody. Voda sice dostupná BUDE, ale JINDE a JINDY … Opatření navrhovaná pro zajištění dostatku vody nejsou nikterak překvapující. Jde jednak o posílení zádrže vody, ať už v krajině (zlepšování kvality půdy, zvyšování organické hmoty v půdě, geotechnické úpravy) nebo pro lidskou společnost (vodní nádrže, umělé infiltrace), jednak o efektivnější využití vody pitné, např. propojením vodohospodářských soustav, a v neposlední řadě o omezení kontaminace vody (odtoky z čistíren odpadních vod - ČOV, pesticidy, hnojivy).
V druhé části přednášky byla rozebírána kvalita vody a její zhoršující se tendence. Zatímco dříve stačily k úpravě vody na pitnou základní technologie, protože voda obsahovala především látky přírodního charakteru (huminové látky, jíly, základní anionty ...), dnes jsou potřeba technologie podstatně složitější, protože z vody je potřeba odstranit např. řasy a sinice a látky, které produkují, nebo pesticidy a jiné mikropolutanty antropogenního původu. Pro udržení kvality vody je nutné striktně chránit vodní zdroje, tedy omezit intenzivní zemědělství v jejich okolí, rozšířit ochranná pásma a obecně snížit chemizaci životního prostředí. Důležitý je také výzkum především v oblasti čištění odpadních vod ale i úpravy vody (na pitnou) a zavádění nových poznatků z výzkumu do praxe např. v podobě nových technologií (ať už na ČOV nebo ÚV).