Hydrologický ústav AV ČR nese svůj název od 1. 1. 2026. Původně byl ústav zřízen rozhodnutím vládní komise pro vybudování Československé akademie věd (ČSAV) ze dne 29. dubna 1952 jako Laboratoř pro vodní hospodářství ČSAV s účinností od 1. 4. 1953. Od roku 1957 byl přejmenován na Ústav pro vodní hospodářství ČSAV a následně od 1. 1. 1958 na Ústav pro hydrodynamiku ČSAV. Současný název odpovídá posunu vědeckého zaměření v posledních letech.

černobílá busta staršího pána s knírem a kloboukem

prof. Smetana

Jeho zakladatelem a prvním ředitelem byl akademik prof. Jan Smetana (1953–1962), který byl rovněž jedním ze zakládajících členů Mezinárodního sdružení hydrologických věd (IAHS – International Association of Hydrological Sciences) a Mezinárodního sdružení hydraulického výzkumu (IAHR - International Association of Hydraulic Research). V čele ústavu se doposud vystřídalo 11 ředitelů; kromě výše zmíněného profesora Smetany to byli dále: Ing. Václav Kolář, CSc. (1962–1967), prof. Ing. Pavel Novák, DrSc. (1967–1970), Ing. Radoš Smutek, CSc. (1970–1974), Ing. Atanas Curev, DrSc. (1974–1990), Ing. Alexander Puzanov, DrSc. (1990), Ing. Václav Eliáš, CSc. (1990–1997), prof. Ing. Pavel Vlasák, DrSc. (1997–2005), doc. Ing. Zdeněk Chára, CSc. (2005–2017), doc. RNDr. Martin Pivokonský, Ph.D. (2017–2025) a RNDr. Václav Šípek (2025– )

V prvních letech po založení byl ústav zaměřen na výzkum klasických problémů hydrauliky v souvislosti s intenzivním budováním vodohospodářských staveb, a to jak v oblasti hydrotechniky, tak i zdravotního inženýrství a hydrologie. S vývojem a změnami potřeb vodního hospodářství, průmyslu, ale i zdravotnictví a životního prostředí se v šedesátých a sedmdesátých letech měnil i hlavní předmět činnosti ústavu, který se postupně zaměřoval na obecné problémy hydromechaniky newtonských i nenewtonských kapalin, disperzních a vícefázových soustav, včetně reologie a biomechaniky, na transportní a srážko-odtokové vztahy v povodí, a na ochranu životního prostředí.

Koncem sedmdesátých a v osmdesátých letech byl Ústav pro hydrodynamiku ČSAV organizačně členěn na dvě sekce, které charakterizovaly hlavní zaměření ústavu. Sekce mechaniky tekutin, reologie a přenosových jevů se skládala z oddělení teoretické hydromechaniky a automatizace experimentálních prací, oddělení přenosových jevů, hydromechaniky fyzikálně chemických procesů, reologie anomálních kapalin a oddělení výpočetní techniky. V sekci disperzních a vícefázových soustav byla oddělení disperzních soustav, biomechaniky tekutin a hydrodynamiky biosféry. Zároveň byla postupně zaváděna výpočetní technika a modernizována experimentální základna, umožňující přejít od měření integrálních charakteristik k lokálním a strukturálním. V oblasti hydrodynamiky dvou a vícefázových soustav bylo využíváno jak radioizotopových měření lokální koncentrace a termoanemometrie pro měření lokálních složek rychlosti, tak zejména přístrojů založených na optoelektronických principech - LDA (Laser Dopler Anemometry), PDA (Particle Dynamics Analyzer) pro určování lokálních rychlostních a turbulentních charakteristik a holografie pro vizualizaci kinetiky přenosových jevů.

V oblasti mechaniky tekutin se výzkum zaměřil hlavně na reometrii průmyslových kapalin a polymerů, reologii a modelování hydrodynamiky suspenzí v hlubinných vrtech, reologické vlastnosti krve a snižování vnitřního tření při proudění kapalin pomocí polymerních a micelárních aditiv. V oblasti výzkumu proudění disperzních soustav byla pozornost věnována sedimentaci a zahušťování suspenzí, lokálním charakteristikám proudu jemnozrnných a zahuštěných jemnozrnných suspenzí, pokračoval také výzkum proudění soustav potrubí-kapalina-řada kontejnerů. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let byl významně posílen výzkum v oblasti hydrologie a ochrany životního prostředí, rozšířen o transportní procesy v nádržích, pohyb vody, polutantů a nutrientů v nesaturované i saturované zóně, sledování horizontálních srážek a hydrologii horských povodí.

Po vzniku samostatné České republiky se ústav stal pracovištěm Akademie věd České republiky (AV ČR). Po nabytí platnosti nového zákona o Akademii věd České republiky, č. 283/1992 Sb., se stal státní rozpočtovou, později příspěvkovou organizací a po reorganizaci, uskutečněné počátkem roku 1993 byl organizačně členěn na dvě vědecká oddělení, tj. Oddělení mechaniky tekutin a disperzních soustav a Oddělení hydrodynamiky biosféry a biomechaniky (později Oddělení hydrologie a životního prostředí), a Oddělení správy a služeb. V souvislosti s nabytím platnosti zákona 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků je v současné době ústav veřejnou výzkumnou institucí (v. v. i.). V letech 2018–2022 ústav prošel výraznou restrukturalizací, která vyústila ve změnu vědeckého zaměření ústavu na obory přímo související s vodou. Od 1. 7. 2022 je tak ústav nově členěn na Oddělení hydrologie a Oddělení hydrochemie a technologie vody. Oddělení správy služeb bylo transformováno na Ekonomické oddělení a podpůrné úseky, viz organizační struktura ústavu.