Mechanika tekutin
Mechanika tekutin je částí fyziky zabývající se rovnováhou a pohybem tekutin a tekutých soustav za účinku vnějších i vnitřních sil. Základním rozdílem mezi tuhým tělesem a tekutinou je pohyblivost molekul. Tuhé těleso se pohybuje jako množina hmotných bodů daného tvaru, tekutina nemá vlastní tvar a na rozdíl od tuhých těles se působením sil nevratně deformuje, její částice se uvedou do pohybu a tečou v proudu omezeném pevnými stěnami nebo rozhraním (hladinou). Úkolem mechaniky tekutin je vysvětlovat jevy a procesy vznikající v tekutinách a tekutých soustavách pomocí fyzikálních zákonů a předpovídat chování tekutin a tekutých soustav v určitých podmínkách, tj. stanovit rozložení tlaku, hustoty, rychlosti, teploty, koncentrace, apod. a případné změny těchto veličin s časem v různých místech uvnitř tekuté soustavy. Výzkum proudění dvou- a více-fázových soustav, včetně pohybu tuhých částic v tekutině, je teoretickým základem mnoha inženýrských disciplín. Studium mechaniky tekutin a tekutých soustav v Ústavu pro hydrodynamiku AV ČR, v. v. i, je zaměřeno na teoretický a experimentální výzkum proudění suspenzí, pohybu částic a sedimentů v potrubí, v otevřených profilech a nádržích, procesy míchání tekutých soustav, dále na matematické modelování a numerickou simulaci, kalibraci a verifikaci modelů proudění na základě výsledků experimentálního výzkumu, experimentální metody a analýzu turbulentního proudění. S rozvojem nových technik a technologií rostou i možnosti experimentálního výzkumu o řadu neinvazivních metod a metod umožňujících poznání struktury proudu a lokálních hodnot, zejména vektoru rychlosti a hustoty prostředí. Experimentální metody, obdobně jako numerické metody, se vyvinuly v samostatnou oblast poznání a je nutno jim věnovat odpovídající pozornost. |
Dvoufázové proudění
Experimentální metody v mechanice tekutin
Numerické modelování v mechanice tekutin a více-fázových soustav
Pohyb sedimentů
Proudění a procesy míchání tekutých soustav v míchaných nádobách a reaktorech
Ing. Ondřej Gebouský
Ing. Jan Haidl, Ph.D.
Ing. Jiří Konfršt, Ph.D.
Ing. Karel Mařík
prof. Dr. Ing. Václav Matoušek, Ph.D.
Ing. Michael Mildner
Ing. Jakub Novotný
prof. Ing. Pavel Vlasák, DrSc.
Ing. Jan Krupička, Ph.D.
Skalák, Z. (2021). An optimal regularity criterion for the Navier–Stokes equations proved by a blow-up argument. Nonlinear Analysis: Real World Applications. 58(April), 103207.
Kolář, V., Šístek, J. (2020). Consequences of the close relation between Rortex and swirling strength. Physics of Fluids. 32, 91702.Messa, G. V., Matoušek, V. (2020). Analysis and discussion of two fluid modelling of pipe flow of fully suspended slurry. Powder Technology. 360(January), 747-768.
Matoušek, V., Kesely, M., Chára, Z. (2019). Effect of pipe inclination on internal structure of settling slurry flow at and close to deposition limit. Powder Technology. 343(February), 533–541.
Šulc, R., Ditl, P., Jašíková, D., Kotek, M., Kopecký, V., Kysela, B. (2019). The effect of Particle Image Velocimetry setting parameters on local velocity measurements in an agitated vessel. Chemical Engineering & Technology. 42(4), 827–834.
Guo, Z., Kučera, P., Skalák, Z. (2018). Regularity criterion for solutions to the Navier–Stokes equations in the whole 3D space based on two vorticity components. Journal of Mathematical Analysis and Applications. 458(1), 755–766.Matoušek, V., Krupička, J., Kesely, M. (2018). A layered model for inclined pipe flow of settling slurry. Powder Technology. 333(June), 317–326.
Guo, Z., Caggio, M., Skalák, Z. (2017). Regularity criteria for the Navier–Stokes equations based on one component of velocity. Nonlinear Analysis: Real World Applications. 35, 379–396.
Zych, M., Hanus, R., Vlasák, P., Jaszczur, M., Petryka, L. (2017). Radiometric methods in the measurement of particle–laden flows. Powder Technology. 318, 491–500.